Hermetický řád Zlatého úsvitu

V článku najdete shrnutí historie a nástin učení jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších okultních řádů všech dob. 

Příběh Zlatého úsvitu se začíná psát ke konci druhé poloviny 19. století v dlouhém období hospodářských, politických a společenských změn, tehdejší viktoriánské Anglie plné slumů, dětské práce a prostituce. Se Zlatým úsvitem se především pojí pět důležitých jmen. 

Prvním z nich je William Wynn-Westcott (1848 - 1925), starožitník, ceremoniální magik, theosof, svobodný zednář, člen anglické rosenkruciánské společnosti, člen hermetických studentů Zářícího světla úsvitu, tajné skupiny v anglické rosenkruciánské společnosti a ohledávač mrtvol v Londýně.

Druhým důležitým jménem je William Robert Woodman (1828–1891), chirurg, člen anglické rosenkruciánské společnosti, člen hermetických studentů Zářícího světla úsvitu.

Třetím není nikdo menší než Samuel Liddell MacGregor Mathers (1854 - 1918), voják, okultista, zednář, ceremoniální magik, správce muzea, vegetarián, člen anglické rosenkruciánské společnosti považující se za skotského šlechtice.

Čtvrtým mužem, který sehraje malou, nicméně důležitou roli je  Adolphus Frederick Alexander Woodford (1821–1887),  voják, vysoce postavený zednář, kněz anglikánské církve. 

Posledním z pětice účinkujících je jeden z největších mágů 20. století Aleister Crowley (1875 - 1947),  okultista, spisovatel, filozof, jogín, špion, šachista, astrolog, malíř, hédonista, drogový experimentátor, bisexuál, sociální kritik a horolezec. 

Skutečný původ Zlatého úsvitu je nejasný, zamlžený konspirací okolo šifrovaného šedesáti stránkového rukopisu na jehož základě vyrostlo řádové učení. Samotný rukopis byl nalezen jako součást knihy. Rok nálezu je nejasný, stejně jako místo nálezu. Nalezen byl patrně v roce 1886 pravděpodobně Woodfordem v antikvariátu na Farrington Road. Popřípadě rukopis Woodford zachránil z knihovny anglické rosenkruciánské společnosti. V úvahu připadá i zakoupení z pozůstalosti jasnovidce a média Fredericka Hockleye. V neposlední řadě mohl rukopis Woodfordovi zaslat orientalista a lingvista K. R. H. Mackenzie, který se s Hockleyem znal.

V roce 1887 se manuskript dostává od Woodforda k Westcottovi a ten jej dekóduje. Text obsahoval sérii iniciačních rituálů a látky pokrývající základy okultních disciplín západní tradice do konce první poloviny 19. století. Součástí dokumentů byly poznámky možná psané rukou Eliphase Léviho. francouzského obnovitele okultní tradice. 

Westcott následně pověřuje Matherse sestavit z rukopisu ucelený systém lóžových prací. Na pomoc k sobě Mathers přibírá Woodmana.

Papír na kterém byl rukopis zaznamenán, obsahuje vodoznak z roku 1809, nicméně jsou v něm obsaženy odkazy na spojení mezi tarotovými kartami a stezkami na stromě života. Ovšem myšlenka sloučit tarotové karty se stezkami spojujícími jednotlivé sefiry se objevuje u Leviho až roce 1855. Z dalších indícií se usuzuje, že manuskript nebyl vytvořen před rokem 1870.

Nabízí se několik možností vzniku rukopisu. Padělek se jeví jako nejjednodušší vysvětlení, buďto jej vytvořil Westcott nebo někdo z anglické rosenkruciánské společnosti. Mezi další teorie o původu patří již zmíněné zaslání manuskriptu Mackenziem Woodfordovi. Mackenzie byl členem anglické rosenkruciánské společnost a mimoto i členem lóže německého řádu Zlatý a Růžový kříž, jenž je importovaný na území Anglie kolem roku 1810. Původ lze tedy spatřovat i ve snahách kontinentálních rosenkruciánů. Nezajímavá nepřipadá ani teorie o dědictví po jedné židovské zednářské lóži z časů, kdy Židé měli zakázáno vstupovat do zednářství.

Součástí rukopisu byla i adresa německé adeptky Anny Sprengelové (narozena nevíme - měla zemřít v roce 1891), pocházející  z Norimberku. Ten byl v té době spojován se zakládáním tajných společností a bratrstev. V dopisech mezi ní a Westcottem a Mathersem vyplynulo, že je členkou rosenkruciánské lóže Světlo, láska a život. Sprengelová má být podle vlastních slov ve spojení s Tajnými vůdci. Ti jsou považováni za transcendentální entity existující v biologické i čistě duchovní formě a usměrňující spirituální evoluci lidstva. Žijí v jeskyni kdesi v Himálajích. To místo je také známé pod jménem Šambala. 

Korespondence vyvrcholí, když Tajní vůdcové vydávají skrze Sperngelovou povolení založit řád pracující v intencích objeveného rukopisu. Westcott a Mathers potřebovali pro své plány záštitu někoho na vyšší úrovni, než byli oni sami. Společně s Woodmanem získávají stupeň Adeptus Exemptus, sedmý a nejvyšší stupeň v řádové hierarchii. Woodman je následně jmenován Imperátorem, vůdcem Zlatého úsvitu.

V roce 1888 zakládají Westcott, Woodman a Mathers v Londýně v budově lóže zednářů vyššího řádu zednářské hierarchie v Mark Manson`s Hall Isis-Urania Temple. V tomto chrámu probíhají veškeré rituální práce nižších stupňů. Následně vznikají další chrámy v Anglii např. Osiridův, Horův a Amon-Reův.

Členy se mohou stát muži i ženy, na rozdíl od zednářů a anglické rosenkruciánské společnosti kam jsou přijímáni jen muži. Kromě obou pohlaví jsou v řádu umělci, teosofové, cvoci, vědci a herci. Roku 1893 má řád 170 aktivních členů. Členská základna se dále rozšiřuje. V roce 1896 pak už 315, z toho 120 žen. Roku 1900 má vnitřní řád o kterém bude ještě řeč, 60 členů.

Celý řád je rozdělen na tři podřády. Prvním z nich je právě Zlatý úsvit, pod tímto názvem je znám široké veřejnosti. Druhý, tajný, se jmenoval Rubínová růže a Zlatý kříž a sloužil jako společnost pro jedince s vyšším zasvěcením. Třetí, tajemný, jehož členové mohli být jen Tajní vůdci.

Lidští členové řádu mohli postupovat sedmi “řádnými” stupni a dvěma stupni “přípravnými”. Sedm “řádných” stupňů odpovídalo sedmi spodním sefirám [1] na kabalistickém stromu života. Než byl adept vůbec zasvěcen do prvního stupně uvedli jej do přípravného stupně Neophyte. Druhým “přípravným” stupněm, který odděloval první a druhý řád, byl stupeň Portálu. Řádné stupně odpovídaly struktuře anglické rosenkruciánské společnosti, která navazovala na kontinentální rosenkruciány.

Neophyte odpovídal nižší oktávě sefiry Malchut a sloužil jako příprava ke skutečnému zasvěcení do proudu Zlatého úsvitu. Žák  se v něm seznamoval s živlovými, astrologickými a kabalistickými korespondencemi a významy. V praxi bylo po žáku požadováno, aby meditoval a prováděl malý pentagramového rituál.

Prvním opravdovým stupněm v řádové hierarchii, který odpovídá vyšší oktávě Malchut a živlu země je Zelator. K výše uvedeným znalostem u Neophyta byly přidány znalosti z oblasti alchymie a tarotu. Kabalistické znalosti byli prohloubeny. V praktické sféře žák pokračoval v meditaci.

Theoricus, druhý stupeň, odpovídal sefiře Jesod a živlu vzduchu. Dále žák pokračoval v prohlubování svých kabalistických znalostí. Novým znalostním zaměřením byly významy předmětů použitých při  řádovém rituálu. Praxe byla opět zaměřena na meditaci.

Třetí stupeň odpovídající živlu vody a sefiře Hod se nazýval Practicus. Vědomosti žáka byly obohaceny o geomantii [2]. Znalosti v oblasti tarotu a rituálních předmětů byly prohloubeny. Meditace je opět jedinou praxí.

Na udělení čtvrtého stupně, Philosophus, musel žák čekat nejméně tři měsíce. Čas ztrávený před přijetím do tohoto stupně symbolizoval předešlé tři živly. Hlavním živlem ve stupni Philosophus byl oheň, sefirou Necach. Žák zdokonalil své vědomosti z oblastí kabaly, živlů, tarotu, alchymie a významu rituálních předmětů. K novinkám v tomto stupni patřila astrologie. Praxe zahrnovala meditaci.

Čekací lhůta na udělení druhého “přípravného” stupně s názvem Portál byla sedm měsíců. Časový úsek mezi stupněm Philosophus a stupněm Portál odkazuje k sedmi planetárním tělesům známým člověku od starověku [3]. Učeň v tomto stupni pak prohloubil své znalosti kabaly, astrologie a rituálních předmětů. Novým okruhem, kam měl žák směřovat svůj zájem, byly tattvy. K praxi meditace se přidala práce s aurou. Pokud chtěl žák postoupit dále bylo nutné, aby zpracoval tezi o rituálním systému Zlatého úsvitu, kde měl zachytit své postřehy, pocity a souvislosti, kterých si při rituálech všiml. Další překážkou pro postup byl test ze znalostí a rituálních prací všech předcházejících stupňů.

Na zasvěcení do pátého “řádného” stupně, Adeptus Minor,  žák čekal devět měsíců, což má spojitost s vývojem dítěte v matčině lůně a následným novým zrozením. Nové zrození, nebo spíše “zmrtvýchvstání”, duchovního člověka proběhlo v kopii hrobky Christiána Rosenkreutze nazývané Klenba Adeptů. Výzdobu této úchvatné místnosti zajistila Mathersova žena Moina [4]. Na podlaze a stropě Klenby Adeptů šlo nalézt odkazy k dračímu hvězdnému kultu.

Po dokončení čekací lhůty byl rituál proveden až na základě pozvánky od členů, druhého řádu, Rubínové růže a Zlatého kříže. Žák mohl vstřebáváním učení na tomto stupni strávit až šest let. Samotný stupeň byl rozčleněn na dalších pět podstupňů. Znalosti v tomto stupni se pohybovaly v oblasti významů rituálních předmětů a schémat. Rituální práce byla obohacena o pokročilé pentagramové rituály a rituály hexagramu, dále rituál Růžového kříže, výrobu magických zbraní [5], evokace a spojení se Svatým andělem strážcem. Stupeň zastupoval sefiru Tiferet.

Poslední dva stupně Adeptus Major, sefira Gevura, a Adeptus Exemtus, sefira Chesed, byly administrativního rázu, i když v prvním zmiňovaném se k praxi přidala jóga. Z posledního, nejvýše postaveného, stupně Adeptus Exemptus se následně vybíral vůdce řádu, tzv. Imperátor.

Zbylé stupně byly určeny pro Tajné vůdce a nesli název Magister Templi, zastupoval sefiru Bina, Magus, zastupující sefiru Chochma a konečně Ipsissimus, přináležící sefiře Keter.

Zlatý úsvit ve své podstatě vyučoval meditacím, numerologii, věštění, sebeanalýze psychiky, vizionářským prožitkům, živlové magii, planetární magii, enochiánské magii, tarotu, významu symbolů, astrologii, alchymii, kabale, esoterickému výkladu Nového zákona.

Rituály měly sloužit k harmonické syntéze osobních a kosmických sil, posléze ke kontaktu se Svatým andělem strážcem, jiskrou božství přítomnou v každém člověku, přes kterou člověk splývá s božstvím. Důležitým prvkem obřadů je tedy vzestup duše planetárními a živlovými sférami.

Jako prvním zprofanovaným rituálem byl obřad stupně Adeptus Minor. Crowley jej uveřejnil v časopise Equinox v roce 1910. Mezi roky 1937 a 1940 pak všechny obřady zveřejňuje Israel Regardie ve své přelomové studii The Golden Dawn.

Roku 1891 umírá Anna Spregelová, členové lóže Světla, lásky a života. Zbylí členové přerušují vztahy s Zlatým úsvitem. Tvrdí, že Sprengelová s nimi nekonzultovala založení řádu v Anglii, nicméně předávají vůdcům Zlatého úsvitu znalosti o tom, jak Tajné vůdce kontaktovat. Ve stejném roce umírá také Woodman a vedení řádu připadá Westcottovi a jeho pravou rukou se stává Mathers.

V Paříži roku 1892 navazuje Mathers údajně spojení s Tajnými vůdci a to skrze svou ženu Moinu a na základě jejich instrukcí sepisuje rituály pro druhý řád. O dva roky později pak zakládá v Paříži chrám Ahathoor.

Westcott musí v roce 1897 odstoupit z pozice vůdce Zlatého úsvitu, neboť jej nadřízení z pracovního procesu informují, že členství v okultistickém spolku se vylučuje se zaměstnáním ohledávače mrtvol. Pravděpodobně byl udán Mathersem, který se po Westcottově odchodu stává vůdcem Zlatého úsvitu. Nevrací se kvůli tomu do Anglie, úřaduje z Paříže. Mathers vyžaduje od členů řádu absolutní poslušnost.

Roku 1899 jsou už členové Zlatého úsvitu velmi nespokojeni s Mathersovým aristokratickým vedením řádu. Olej do ohně přilévá i minulý rok přijatý Aleister Crowley [6], který svým jednáním pobuřuje některé v řádové hierarchii vysoce postavené jedince.  

O rok později v roce 1900 chce Crowley postoupit do druhého řádu na stupeň Adeptus Minor, ale je odmítnut tehdejšími členy londýnského chrámu. Crowley proto odjíždí do Paříže za Mathersem a ten jej zasvětí. V Anglii je však jeho zasvěcení neuznáno, což bere Mathers jako vzpouru. Pověřuje Crowleyho zajištěním Klenby Adeptů, kde probíhaly zasvěcovací rituály do vnitřního řádu. Následně má vykázat každého, kdo nezůstal věrný Mathersovi. Crowley však nepochodí a podá žalobu na členy Londýnského chrámu, kterou vzápětí stahuje. Důvodem je strach z praní Crowleyho špinavého prádla na veřejnosti. Mathers je následně z řádu vyloučen a Crowley téhož roku odjíždí do New Yorku a dále do Mexika.

Řád bez vedení se rozpadá na několik soupeřících frakcí. Jednou z nich je pokřesťanštělý Svatý řád Zlatého úsvitu vedený v té době A. E. Waitem spoluautorem návrhů známých tarotových karet. Druhý, Stella Matutina, vede R. W. Felkin, misionář v Ugandě. Zbytky původního Zlatého úsvitu, které zůstaly věrné Mathersovi se reorganizují a později se nazvou Alpha et Omega.

Zlatý úsvit je vyvrcholením rosenkruciánských snah v tehdejší Anglii. Řád do sebe pojímá roztroušené učení mnoha tradic, načež je sjednocuje na základě kabalistického klíče do koherentní soustavy, která ovlivňuje západní okultismus dodnes.

POZNÁMKY:

[1] Sefiry jsou "nádoby" jimiž proudí světlo Boží Nekonečnosti.

[2] Věštění ze značek nakreslených na zemi.

[3] Zde jde spíše o znalost písemných pramenů o planetárních tělesech. Planety mohly být známy daleko dříve.

[4] Její původní jméno Mina nepřipadalo Mathersovi moc keltské, tak jej změnil na Moina.

[5] Hole, poháru, meče, pentaklu a dýky.

[6] Přijímá řádové jméno Perdurabo (latin. "Vytrvám až do konce").

POUŽITÉ ZDROJE:

[1] Adolphus Frederick Alexander Woodford. Wikipedia [online]. 2016-05-24. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Adolphus_Frederick_Alexander_Woodford

[2] Aleister Crowley. Wikipedia [online]. 2015-12-03. [cit. 2016-07-21]. URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Aleister_Crowley

[3] Anna Sprengel. Wikipedia [online]. 2015-11-15. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Anna_Sprengel

[4] Arthur Edward Waite. Wikipedia [online]. 2015-06-24. [cit. 2016-07-22]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/A._E._Waite

[5] BOOTH M. Magický život Aleistera Crowleyho. Praha: TALPRESS, 2004. ISBN 80-7197-234-7.

[6] CAVENDISH R. Dějiny magie. Praha: Odeon, 1994. ISBN 80-207-0509-0.

[7] CICERO CH., CICEROVÁ, S.T. Zasvěcení do praktické magie I – Neofyt. Praha: Ivo Železný, 2002. ISBN 80-240-1749-0.

[8] Cipher Manuscripts. Wikipedia [online]. 2015-04-24. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Cipher_Manuscripts

[9] GRANT K. Aleister Crowley a skrytý bůh. Praha: Vodnář, 2016. ISBN 978-80-7439-109-5.

[10] GRANT K. Magické obrození. Praha: Vodnář, 2014. ISBN 978-80-7439-072-2..

[11] Golden Dawn Adeptus Major. Mystic Wikia [online]. [cit. 2016-07-25]. URL:http://mystic.wikia.com/wiki/Golden_Dawn_Adeptus_Major

[12] Golden Dawn Adeptus Minor. Mystic Wikia [online]. [cit. 2016-07-25]. URL:http://mystic.wikia.com/wiki/Golden_Dawn_Adeptus_Minor

[13] Hermetic Order of the Golden Dawn. Wikipedia [online]. 2016-07-13. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Hermetic_Order_of_the_Golden_Dawn

[14] Hermetický rád Zlatého úsvitu. Wikipedia [online]. 2015-12-16. [cit. 2016-07-22]. URL:https://sk.wikipedia.org/wiki/Hermetick%C3%BD_r%C3%A1d_Zlat%C3%A9ho_%C3%BAsvitu

[15] Kenneth R. H. Mackenzie. Wikipedia [online]. 2016-06-24. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Kenneth_R._H._Mackenzie

[16] NAKONEČNÝ M. Magie v historii, teorii a praxi. Praha: Vodnář, 2009. ISBN 987-80-7439-004-3.

[17] REGARDIE I, a kol. The Golden Dawn. St. Paul: Llewellyn publications, 2002. ISBN: 978-0-87542-663-1.

[18] REGARDIE I. The Golden Dawn - Volume I. Chicago: The Aries Press, 1937.

[19] REGARDIE I. The Golden Dawn - Volume III. Chicago: The Aries Press, 1939.

[20] Robert William Felkin. Wikipedia [online]. 2016-04-29. [cit. 2016-07-22]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_William_Felkin

[21] RUDOLPH K. Gnóze. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-947-8.

[22] SADEK V. Židovské mystika. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-91-9.

[23] Samuel Liddell MacGregor Mathers. Wikipedia [online]. 2016-07-24. [cit. 2016-06-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Samuel_Liddell_MacGregor_Mathers

[24] Secret Chiefs. Wikipedia [online]. 2015-07-12. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/Secret_Chiefs

[25] Stručný nástin historie řádu Zlatého úsvitu – I. Okultura [online]. 2010-04-27.[cit. 2016-07-22]. URL:http://www.okultura.cz/WordPress/?p=456

[26] Stručný nástin historie řádu Zlatého úsvitu – III. Okultura [online]. 2010-04-28.[cit. 2016-07-22]. URL:http://www.okultura.cz/WordPress/?p=489

[27] The ritual of the order of Rosae Rubeae et Aureae Crucis, The Equinox, 1910, vol. 1.

[28] Viktoriánské období. Wikipedia [online]. 2016-04-18.[cit. 2016-07-22]. URL:https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktori%C3%A1nsk%C3%A9_obdob%C3%AD

[29] William Robert Woodman. Wikipedia [online]. 2016-06-16. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/William_Robert_Woodman

[30] William Wynn Westcott. Wikipedia [online]. 2016-07-18. [cit. 2016-07-21]. URL:https://en.wikipedia.org/wiki/William_Wynn_Westcott